Upozornění

Tato multimediální reportáž obsahuje zvukovou stopu. Máte zapnuté reproduktory, případně nasazená sluchátka?

Procházejte stránky otáčením kolečka myši nebo šipkami na klávesnici

Listujte tahem prstu po obrazovce

Spustit

Cesta podél plynovodu

Logo http://globalmotion.pageflow.io/cesta-podel-plynovodu

.

Jít na první stránku

Fosilní paliva – uhlí, plyn a ropa dohromady – pokrývají tři čtvrtiny Evropské spotřeby energie a evropský kontinent jako celek dováží nejvíce energie na celém světě. Více než polovina naší energie (53 %) pochází ze zemí mimo EU a tento podíl dále roste. EU importuje 65 % spotřebovávaného plynu a uhlí a 89 % využité ropy.

Evropský průmysl, domácnosti, ekonomiky a další struktury jsou přímo formovány fosilními palivy. Mocné korporace, lobbisté ropného průmyslu a peněžní instituce vyvíjejí velké úsilí, aby se tento stav nezměnil.

Životy lidí, stabilita klimatu a dostupnost energie – to vše je podružné vedle neustále rostoucí spotřeby fosilních paliv.

Jít na první stránku

Řešení problému může začít tehdy, když rozpoznáme, že problém existuje. V energetickém výhledu pro rok 2050 Evropská komise píše: "energetika má lví podíl na lidské produkci skleníkových plynů". Evropská komise si je vědoma toho, že aby mohl být naplněn cíl snížení emisí skleníkových plynů o 80 až 95 % do roku 2050, musí dojít k významnému omezení podílu fosilních paliv v energetickém mixu.

Špatná zpráva je, že EU ani její členské státy nejednají podle své vlastní rady. Zatímco se propagují energetické úspory a obnovitelné zdroje energie, EU i nadále dává přednost fosilním palivům, zejména rozšiřování infrastruktury pro transport zemního plynu.

Vlajkovou lodí energetického programu Evropské komise je 3.500 kilometrů dlouhý plynovod z Ázerbájdžánu: Eurokaspický megaplynovod. Ten o několik desetiletí prodlouží evropskou spotřebu fosilních paliv.

Jít na první stránku

Jít na první stránku

V případě dokončení Eurokaspického megaplynovodu bude Evropa pouze dovážet zemní plyn z další země, nijak se tím ale nezlepší diverzifikace energetických zdrojů (například větší podíl obnovitelných zdrojů v celkovém mixu), ani nebude posílena motivace k přechodu na čistší a dostupnější zdroje energie.

Našimi největšími dodavateli ropy a plynu jsou momentálně Rusko, Norsko, Alžírsko, Saúdská Arábie, Katar a Nigérie. Evropa však ví, že vztahy s těmito zeměmi se mohou rychle změnit, tak jako se to stalo v posledních letech s Ruskem.

Ropa, plyn a konflikty jsou navzájem propojené. Ve své honbě za zdroji uhlíkových paliv Evropa ráda spolupracuje i se zeměmi, ve kterých vládnou extrémně represivní režimy. Některé z režimů, které Evropa podporuje, jsou zodpovědné za hrubé porušování lidských práv, jiné jsou těžce zkorumpované. My však potřebujeme jejich energetické zdroje, a proto tyto režimy podporujeme jak politickým krytím, tak miliardami eur. Evropa ročně utratí za fosilní paliva zhruba 400 miliard eur, to znamená více než jednu miliardu eur denně.

Jít na první stránku

Marc Verwilghen, ředitel Euro-ázerbájdžánské společnosti sídlící v Bruselu a bývalý belgický ministr pro energetiku, si myslí, že Ázerbájdžán má Evropě co nabídnout: "Je to strategický partner, leží mezi Ruskem, Íránem a Tureckem a je mnohem spolehlivější než ostatní dodavatelé".

Zdá se, že evropští politici s ním souhlasí, částečně díky intenzivnímu lobbování skupin, jako je zmíněná Euro-Ázerbájdžánská společnost. José Manuel Barroso, bývalý předseda Evropské komise, nazval Eurokaspický megaplynovod "energetickou hlavní třídou pro 21. století". Lídři Evropské unie energicky projekt prosazují s tím, že je klíčovým pro energetickou bezpečnost EU.

My jsme projeli cestu podél trasy chystaného plynovodu, abychom viděli, kudy povede. Jak ovlivní budoucnost naší energetiky a jaký bude jeho dopad na život lidí, kteří bydlí v jeho trase? Na cestě podél budoucího plynovodu jsme se seznámili s příběhy těch, kteří budou přímo ovlivněni jeho stavbou.

Naše první zastávka je v místě, kde se plyn těží – v Baku, hlavním městě Ázerbájdžánu.

Jít na první stránku
0:00
/
0:00
Podívejte se

Jít na první stránku

Navštívili jsme Ázerbájdžán v červnu roku 2015, kdy tato země hostila Evropské hry. Po cestě z letiště do hotelu nás vítaly nové stadiony, plakáty a velkoplošné obrazovky. Hry byly všude.

Evropské hry nejsou první velkou mezinárodní událostí, která se v Baku koná – a nebudou ani poslední. Množství prestižních akcí (včetně Eurovise nebo Formule 1) a významná sponzorství podtrhují image Ázerbájdžánu jako hrdého a moderního národa.

Město Baku se neustále buduje. Miliardy ropných dolarů financují výstavbu nových silnic, skleněných mrakodrapů a dalších ohromujících výtvorů moderní architektury. Přestože je výstavba chaotická, budovy překvapivě dobře ladí s historickou architekturou v centru města.

Jít na první stránku

Brzy jsme však na naší cestě objevili i jinou stránku Ázerbájdžánu. Jen pár kilometrů od centra Baku se šestiproudé bulváry mění na prašné cesty a roli nablýskaných terénních aut převezmou prastaré Lady a oslíci.

Lesk Her není pro všechny. Na letiště v Baku jsme přijeli společně s Emmou Hughes z iniciativy Platform London. Ta hlasitě kritizuje jak Ázerbájdžánský režim, tak ropný koncern British Petrol, který posledních 20 let vytěžuje Ázerbájdžánské zásoby fosilních paliv. Emmu na hranicích zadrželi a posadili ji do letadla letícího zpět do Londýna. Emma byla první z mnoha nežádoucích hostů pomyslného večírku – podobně jako novináři Guardianu a aktivisté z Amnesty International.

Veřejně oponovat prezidentu Alijevovi a jeho vládě je velmi nebezpečné. V současnosti je v Ázerbájdžánu 87 politických vězňů – víc než v Rusku a Bělorusku dohromady – a vládnoucí režim uvěznil mnoho známých obhájců lidských práv v měsících, které předcházely Evropským hrám. Při slavnostním večerním ceremoniálu, který Hry zahájil, seděli mnozí z nich jen o pár kilometrů dále za zdmi a ostnatými dráty, ve vězení v Kurdexani.

Jít na první stránku

Elmira Ismayilova a Necmin Kamilsoy oba velmi citelně poznali, že ozvat se nahlas znamená následky. Elmiřina dcera, investigativní novinářka Chadídža Ismayilova, a Necminův otec, právník a obhájce lidských práv Intigam Alijev, byli oba v roce 2015 na základě falešných obvinění posláni na sedm a půl roku do vězení.

Mnohé lidskoprávní iniciativy vyzývají ázerbájdžánské autority, aby oba tyto politické vězně propustily. Až do poloviny roku 2016 však byly neúspěšné.

*Od chvíle zveřejnění (anglické verze) dokumentu Walking the line v lednu 2016 byli propuštění někteří političtí vězni, mezi nimi i Chadídža Ismayilova a Intigam Alijev. I nadále jsou však pod nesmírným tlakem ze strany Ázerbájdžánského režimu.

Jít na první stránku

Elmira Ismayilova nás vřele vítá ve svém domě na předměstí Baku. Překladatel nás varoval, že se nejedná o nějakou průměrnou matku. Navzdory tomu, co se stalo její dceři, se nebojí mluvit upřímně.

"Každý občan, který si přeje žít v transparentnější a demokratické zemi, musí odhalovat korupci a selhávání těch, kteří jsou u moci. Jsem na ni moc pyšná." říká Elmira a ukazuje nám náhrdelník z písmen, která dohromady tvoří jméno její dcery.

Chadídža byla obviněna z toho, že podněcovala bývalého kolegu k sebevraždě. On toto obvinění posléze stáhl a na internetu zveřejnil svědectví, že obvinění byla učiněna pod nátlakem. Státní zástupce později přidal další falešná obvinění. Krátce poté, co jsme se setkali s Elvirou, byla její dcera odsouzena k sedmi a půl rokům ve vězení. (Poznámka: 25. května 2016 byla podmínečně propuštěna a její trest byl změněn na podmínečné odsouzení v délce 3,5 roku.) Jejím skutečným zločinem byla její novinářská práce, odkrývající korupci vedoucí až k osobě ázerbájdžánského prezidenta a k jeho rodině.

Jít na první stránku
0:00
/
0:00
Podívejte se

Jít na první stránku

Necmin Kamilsoy měl být jedním z řečníků na tiskové konferenci Amnesty International, chystané v předvečer zahájení Evropských her. Měl mluvit o případu svého otce, ale zástupcům organizace Amnesty International byl nakonec zakázán vstup do země a tisková konference byla zrušena.

Po více než osmi měsících ve vazbě byl Intigam Alijev odsouzen k sedmi a půl letům ve vězení za vykonstruované případy "daňových úniků", "zneužití pravomoci", "nepovolené podnikání" a "zpronevěru".

Prestižní události jako Evropské hry ale paradoxně poskytují příležitost i pro obhájce lidských práv. "Evropští představitelé by měli hovořit s naší vládou o porušování lidských práv, které se tu děje, a svou účast na Hrách podmínit propuštěním politických vězňů," vyzývá Necmin. "Propagujeme evropské hodnoty, proto počítáme s evropskou podporou."

Jít na první stránku
0:00
/
0:00
Podívejte se

Jít na první stránku

Intigam a Chadídža nejsou sami. Za mřížemi je v Ázerbájdžánu 87 politických vězňů, protože představují pro vládu hrozbu. Další byli nuceni utéct ze země. Iniciativa Prisoners Watch spustila unikátní projekt – udržuje záznamy o všech Ázerbájdžánských politických vězních, jejich případech, době věznění a vznesených obviněních.

Všichni věděli, že Chadídža a Intigam budou zatčeni. Krátce před svým zatčením v Baku byla Chadídža zachycena na video na shromáždění Rady Evropy. V záznamu vyzývá lidi k tomu, aby neustávali v boji za lidská práva. "Když je to za cenu vězení, v pořádku. Stojí to za to." říká Chadídža. Film byl zveřejněn v den, kdy byla Chadídža zatčena. Intigam se o svém obvinění dozvěděl ve chvíli, kdy byl v zahraničí, ale přesto se rozhodl vrátit. Oba dva si stáli za tím, že útěk není správná volba.

Přestože se ázerbájdžánská vláda snaží skrýt realitu před světem, práce lidí jako jsou Chadídža a Intigam odhaluje pravou podstatu místního režimu – statečně zdokumentovali zneužití pravomoci, korupci, politické trafikantství, nedostatek svobody tisku a porušování lidských práv.

Jít na první stránku

Chadídža publikovala články o tom, jak rodina ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva získala lukrativní státní zakázky. V jednom z nich odhaluje, že prezidentova manželka a dcera jsou skrytými vlastníky důlní společnosti, která získala zakázku na těžbu ázerbájdžánského zlata. V dalším ukazuje, jak jejich společnost za 134 milionů dolarů vystavěla Křišťálovou síň, ve které se konala zpěvácká soutěž Eurovize.

Jiné články obsahovaly informace o tom, jak prezidentova rodina tajně získala částečný monopol na mobilní telekomunikace, jak se jeho dcera stala vlastníkem privatizované banky a jak vládní představitelé a prezidentova rodina získali nemovitosti v Dubaji a v České republice.

"Já je nepronásleduju," trvá na svém Chadídža. "Jenom na mě jejich jména vyskočí všude, kam se trochu rýpne."

V roce 2012, kdy Chadídža pracovala na článku o ziscích z náměstí Národní vlajky v Baku, Alijevovi spustili kampaň, která ji měla znemožnit. Prezident ji nazval nepřítelem státu a byly jí doručeny snímky z videozáznamu, na kterém byla Chadídža skrytou kamerou zachycena při sexu ve své ložnici. V dopise stálo, že pokud nezanechá svých aktivit, video bude zveřejněno na internetu. Když odmítla ve své práci přestat, video bylo okamžitě publikováno.

Dne 1. září 2015 byla odsouzena k sedmi a půl letům ve vězení. Její kolegové a přátelé z projektu pro oznamování organizovaného zločinu a korupce (Organized Crime and Corruption Reporting Project) se rozhodli, že budou v její práci pokračovat v Projektu Chadídža (Khadija Project).

Jít na první stránku

Intigam je jedním z předních ázerbájdžánských obhájců lidských práv. Od roku 1998 vede Společnost pro právní vzdělávání (Legal Education Society, LES). LES poskytuje právní podporu chudým a znevýhodněným občanům Ázerbájdžánu, sleduje legislativní reformy a poskytuje právní a informační služby nevládním organizacím a médiím.

Intigam podal více než 200 stížností k Evropskému soudu pro lidská práva (European Court of Human Rights, ECHR) ve Štrasburku, mezi nimi byly případy porušení vlastnického práva, práva na svobodu projevu a shromažďovacího práva.

Přes 40 případů bylo spojeno s volbami v roce 2010, kdy byl prezident Ilham Alijev znovuzvolen do třetího funkčního období. Ilham Alijev se stal prezidentem po svém otci Hejdarovi, který zemřel v roce 2003. Otec a syn společně vládli zemi od získání nezávislosti v roce 1993. Od té doby nebyly žádné volby mezinárodně uznané jako "svobodné a spravedlivé".

Intigam z vězení pokračuje ve své práci. A to navzdory tomu, že mu úřady nelegálně zabavily všechny dokumenty týkající se případů podaných k Evropskému soudu pro lidská práva i tomu, že jeho zdravotní stav je velmi vážný.

Jít na první stránku

V roce 2013 existovala v Ázerbájdžánu malá, ale živá komunita mladých aktivistů, bloggerů a novinářů, kteří se snažili pohnat Alijevův režim k zodpovědnosti. V roce 2013 byl Alijev potřetí zvolen prezidentem. Volby provázely podezřelé nejasnosti a podvody. V následujících dvou letech se situace lidských práv dramaticky zhoršila.

V současnosti je v Ázerbájdžánu 87 politických vězňů; mezi nimi novináři, bloggeři, obhájci lidských práv, aktivisté z občanského hnutí NIDA a opoziční vůdce, jehož propuštění bylo nařízeno Evropským soudem pro lidská práva.

Ázerbájdžánská nezávislá média čelí krutým útokům. Podle Reportérů bez hranic je Ázerbájdžán 162. (ze 180 zemí) na indexu svobody tisku (Press Freedom Index) zveřejněném v roce 2015. Novinář Rasim Alijev byl zavražděn v roce 2015 a mnozí další zástupci médií jsou vězněni nebo byli nuceni odejít do exilu.

Protestní akce jsou trestány a pravidelně rozháněny a kvůli řadě úprav v zákonech je dnes fungování nevládních neziskových organizací velice obtížné.

Ázerbájdžán prochází krizí lidských práv a je pravděpodobné, že situace se bude zhoršovat.

Jít na první stránku

Když se Hejdar Alijev dostal k moci, nalezl ve společnosti BP věrného partnera. Od roku 1994 je tato britská těžařská společnost největším zahraničním investorem v Ázerbájdžánu; provozuje největší ropné pole v zemi. Dnes vede konsorcium firem, které jsou zapojeny do projektu Eurokaspického megaplynovodu.

Navzdory zoufalé situaci v oblasti lidských práv v zemi se spolupráce mezi BP a Alijevovou vládou během let dále zintenzivňuje. Alijevové jsou závislí na tom, aby BP udržela příliv příjmů z ropy do státní pokladny i na soukromá konta "první rodiny", zároveň pomáhá BP vytvářet Baku silná spojenectví s EU, USA a Velkou Británií. BP byl také oficiálním partnerem Evropských her. Ve svém partnerství byl ale více než sponzorem: těžařská společnost pomáhala s produkcí Evropských her a poskytla i školení a expertní znalosti.

Chadídža velmi přímočaře pojmenovává odpovědnosti BP za stav lidských práv v Ázerbájdžánu: BP je jedním z důvodů, proč se západ staví velmi vlažně vůči jakýmkoli změnám v této zemi. Alijevův režim je pro BP výhodný. Schvaluje jejich působení a své záležitosti mohou řešit na nejvyšších místech. Politický vliv je součástí výhodného obchodu. BP stál údajně za vzestupem Alijeva staršího, ale nejde jen o historické události – britská vláda stále mlčí o ázerbájdžánských problémech s demokracií. Témata k diskusi určují zájmy BP.

Kontaktovali jsme BP, abychom si promluvili o roli firmy v Ázerbájdžánu, ale dostali jsme pouze vyjádření, že není k dispozici nikdo, kdo by mohl situaci komentovat.

Jít na první stránku

Trvající nedostatek demokracie a porušování lidských práv v Ázerbájdžánu zatím výborné vztahy s Bruselem nezakalily. Ekonomické vazby se dále utužují a evropské politické špičky se řadí do fronty, aby si mohli potřást rukou s prezidentem Alijevem.

Podle Marlene Holznerové, bývalé mluvčí Evropské komise, to není problém. "Když budeme s Ázerbájdžánem úzce spolupracovat v oblasti jako je energetika, zvýšíme své možnosti na úspěch i v jiných oblastech. Evropská komise během oficiálních setkání také upozorňuje na otázku lidských práv", prohlásila v říjnu 2013.


Eurokaspický megaplynovod bude stát odhadem 45 miliard dolarů. Tak vysoká cena znamená, že stavba plynovodu bude závislá na veřejných půjčkách a dotacích. Jenže jeho cena nebude jen v penězích, politicky znamená další evropskou podporu autoritativnímu režimu kvůli zdrojům fosilních paliv.

Jak ukazuje práce Chadídži, Intigama a mnoha dalších politických vězňů, politická i ekonomická moc v Ázerbájdžánu leží v rukou malé elitní skupiny kolem prezidenta Ilhama Alijeva. Současné zvyšující se zisky zejména z ropného průmyslu nevedly k demokratické změně, ale naopak umožnili prezidentovi dále upevnit moc, kterou má nad zemí a jejími obyvateli.

Zatímco se evropské vazby s Ázerbájdžánem posilují, stav lidských práv se dramaticky zhoršuje.

Uzejir Mammadli z vládou zakázané mládežnické organizace NIDA nám řekl: "Evropská podpora režimu v zemi oslabila občanskou společnost a opozici. Evropská unie má ekonomické a diplomatické nástroje, kterými by mohla ovlivnit naši vládu, ale odmítá je použít." Uzejir strávil rok ve vězení poté, co byl zatčen na pokojné demonstraci proti vládě.

Jít na první stránku

Vliv Eurokaspického megaplynovodu nebude omezen jen na Ázerbájdžán. Plyn z Kaspického moře by měl být veden na vzdálenost 3,500 kilometrů a vzbuzuje obavy i na svém druhém konci. Lidé se bojí dopadů, které bude mít na jejich zemi. A zoufale se snaží, aby je někdo poslouchal.

Plynovod v celkové ceně 45 miliard dolarů dá vzniknout obřímu staveništi, na kterém se bagry zakousnou do zemědělské půdy, tisíců vesnic, lesů, pouští a také do dna Jaderského moře.

Výstavba takto rozsáhlé infrastruktury přes několik zemí je velmi náročný podnik. Aby bylo možné ho uskutečnit, plynovod je rozdělen na několik částí. Transjaderský plynovod (Trans Adriatic Pipeline, TAP) je poslední částí plynovodu a bude veden od řecko-tureckých hranic přes Albánii, po dně Jaderského moře a vynoří se u městečka Melendugno v kraji Salento, na patě Itálie.

Jít na první stránku
0:00
/
0:00
Podívejte se

Jít na první stránku

Alberto Santoro vlastní statek a penzion na okraji Melendugna. Jeho pozemky jsou porostlé olivovníky. Pěstuje zemědělské plodiny, chová zvířata a pronajímá pokoje turistům, kteří přicházejí obdivovat moře a krásnou krajinu Salenta.

Alberto se na statku narodil a vyrostl tam. Bojí se dopadu, který bude mít plynovod na turismus, lov ryb a zemědělství, zejména na pěstování oliv, které jsou jedním z hlavních zdrojů příjmů celého regionu. Během posledního století populace Salenta klesala, protože se lidé stěhují do větších měst. Už několik desetiletí se mladá generace lidí jako je Alberto snaží vytvářet budoucnost, která jim dovolí zůstat tam, kde vyrostli a chránit krásu své země.

"Nám o tom projektu skoro nic neřekli. Společnost zodpovědná za Transjaderský plynovod sídlí ve Švýcarsku a uspořádala informační schůzku, ale bylo zřejmé, že je kolem plynovodu spousta nejasností. Nikdo nám nedokázal říci o rizicích pro životní prostředí a zdraví. Chyběla důkladná analýza nákladů a přínosů."

Alberto se rozhodl, že musí jednat: "Tady jde o naši budoucnost. Musíme se angažovat my, občané, to za nás nikdo neudělá."

Jít na první stránku

S malou skupinou angažovaných spoluobčanů a za pomoci technických a právních expertů začal Alberto analyzovat detaily projektu – a na jaře 2011 se zrodil "Výbor proti TAP" (No TAP Committee).

Rok poté, co bylo v září 2014 schváleno vyhodnocení dopadů TAP na životní prostředí, italská vláda i Evropská komise nadále projekt Eurokaspického megaplynovodu prosazují. Navzdory této podpoře odhalil Výbor proti TAP, že celých 58 podmínek pro schválení nebylo dodrženo.

Sehnat detailní informace o projektu je velice obtížné, protože společnost je registrována ve švýcarském kantonu Zug, který je proslulý právním systémem nejlépe chránícím tajemství – plynovod však pochopitelně nepovede nikde poblíž. Výbor ve svém hodnocení dopadů na životní prostředí zdůraznil chybějící informace a požadoval jejich doplnění, zejména o výsledky testů seismických rizik – plynovod vede přes jeden z nejaktivnějších geologických zlomů v Evropě – a o dopady na životní prostředí v regionu.

Zároveň měl však výbor i zásadnější připomínky.

"Zpochybňujeme také celý energetický systém, který spolu s TAP vzniká, a to, jaký vliv bude mít na životy lidí odsud až po Baku," vysvětluje Alberto.

Jít na první stránku

To, co začalo jako malý výbor, se rozrostlo do lidového hnutí, které sdružuje lidi ze všech možných oblastí. "Začali jsme organizovat veřejná setkání, abychom lépe informovali veřejnost, a také demonstrace, abychom ovlivnili politiku a byli slyšet," připomíná Alberto.

"Začalo se zapojovat víc a víc umělců, celý protest se tím posunul na další úroveň," říká Marco Santoro Verri, basista místní folk-punkové skupiny La Rocha. "Ale ta společnost chtěla získat lidi na svou stranu, takže v tu dobu začala vysílat rozhlasové spoty a sponzorovat velké veřejné akce, jako hudební festivaly."

"Došlo mi, že musím reagovat, takže jsem navrhl, že uspořádáme svůj vlastní festival Proti TAPu, (No TAP)" říká Treble, který hraje reggae a žije v Melendugnu. Byl to okamžitý úspěch: "Přihlásilo se nám přes sto umělců, kteří slíbili zadarmo zahrát, a vloni v srpnu dorazilo přes 10 000 lidí na velikou párty."

Treble vysvětluje: "Pro mne je hudba nástrojem, který může pomoci k zviditelňování sociálních problémů. Festival Proti TAPu byl velmi mocný nástroj k tomu, abychom poukázali na ohromný všeobecný odpor proti tomuhle projektu."

Jít na první stránku

Všeobecný odpor měl také své politické následky. V posledních místních volbách se všichni kandidáti postavili proti projektu. Marco Potí, starosta Melendugna, byl zvolen díky svému slibu, že se postaví na odpor proti plynovodu. Společně s dalšími 38 starosty a regionální vládou organizuje místní politickou opozici.

Potí říká: "Tenhle projekt zanechá na naší krajině trvalou jizvu. Na regionální úrovni jsou všichni proti němu. Plynovod je prosazován shora a schází mu demokratické schválení. My jsme své stanovisko velice jasně sdělili jak národním úřadům, tak Evropské komisi a Evropské investiční bance, ale zatím odmítají brát naše argumenty v potaz nebo alespoň zahájit nějaký dialog."

Podle Potía nejde v kampani o to nepřipustit výstavbu plynovodu "u sebe na dvorku", byl by proti, ať už by měl plynovod stát kdekoli.

"Já nejsem proti Evropě," vysvětluje Potí, "ale jestli chce Evropa zabezpečit své zdroje energie, nepotřebuje víc plynu, nepotřebuje si vytvářet závislost na dalším autoritativním režimu a nepotřebuje při tom ničit své vlastní přírodní bohatství a ohrožovat bezpečnost svých vlastních občanů. Evropa by měla investovat do jiného, decentralizovaného energetického modelu postaveného na udržitelných zdrojích."

Jít na první stránku

"Samozřejmě, že potřebujeme odlišný energetický model", argumentuje Alberto. "Máme k dispozici různé možnosti, jako je větrná, sluneční nebo přílivová energie, ale nestačí jenom vyměnit fosilní paliva za obnovitelné zdroje. Stejně tak je důležité, kdo má nad energetikou moc. Obnovitelné zdroje energie nám umožní produkovat vlastní energii a nebyli bychom už závislí na velkých firmách, které nám vnucují svůj destruktivní model."

Alberto si je jistý, že regiony jako Salento jsou schopny samy pokrýt své energetické potřeby a ukázat Evropě jejich bezpečnější a udržitelnější řešení – takové, které nepotřebuje výstavbu problematických nových plynovodů.

"Nehledě na ohromné finanční, environmentální a společenské náklady je plynovod pořád velice zranitelný. Je dlouhý tisíce kilometrů a jedna jediná nehoda na jeho trase ovlivní všechny, kdo na něm závisejí. Síť malých zdrojů je mnohem odolnější. Pokud je jedna jednotka nefunkční, můžete se pořád spolehnout na ostatní v rámci své sítě."

Jít na první stránku

Velké energetické společnosti mohou přijít o hodně, pokud se odkloníme od monopolizovaného energetického systému, který závisí na fosilních palivech. Mají moc nad současným systémem a utrácejí milióny jen na to, aby přesvědčily Evropskou komisi o nutnosti v tomto systému setrvat.

BP a další velké energetické společnosti nejméně od roku 2011 úspěšně lobbují u evropských úřadů, aby dávali přednost zemnímu plynu před obnovitelnými zdroji. "Věříme, že je potřeba se aktivně postavit proti změně klimatu a v tom může hrát roli i ropa a plyn," prohlásil nedávno mluvčí BP.

Velké energetické firmy představují plyn jako čisté a spolehlivé přechodné palivo, díky kterému se podaří dospět k nízkouhlíkové ekonomice. Tuto verzi se rozhodla přijmout i Evropská komise. Energetické strategie Evropské unie, které by měly ukončit závislost na zemním plynu, naopak staví novou infrastrukturu pro import plynu do centra pozornosti.

Jít na první stránku

Poptávka po zemním plynu v Evropě dramaticky klesá. Už čtvrtým rokem je nízká a očekává se, že v následujících letech bude dále klesat. Energetický think-tank E3G spočítal, že v roce 2014 byla poptávka po zemním plynu na úrovni roku 1995, 23% pod svým vrcholem v roce 2010. Jenže se zdá, že vliv energetické lobby je silnější – a přesvědčivější – než vlastní data, která má EU k dispozici.

Tím pádem pak Evropská komise přeceňuje poptávku po zemním plynu, z čeho vyplývají chybná investiční rozhodnutí ve prospěch dodatečné infrastruktury pro zemní plyn. "Špatná analýza povede ke špatným opatřením," varuje E3G ve své studii (pdf).

To znamená, že budou miliardy euro vynaloženy na nadbytečnou infrastrukturu pro fosilní paliva. Peníze investované do nových plynovodů nemohou být použity na zvyšování účinnosti nebo na budování obnovitelných zdrojů. Prodlouží naši závislost na fosilních palivech přes to, že poptávka klesá.

Navíc budou použity veřejné finance na záruky a nové způsoby financování projektu, což zatíží chudší občany stejně v Evropě jako za jejími hranicemi.

Jít na první stránku

Existují však různé způsoby, jak diverzifikovat zdroje energie, využívat je udržitelným způsobem – a činit je nezávislými na velkých energetických společnostech. V Londýně, městě, kde sídlí centrála BP, pracují místní komunity na vlastních projektech obnovitelných zdrojů energie na budovách, které město pronajímá sociálně slabším rodinám.

"Londýn je ekonomickým motorem Spojeného království, ale je také 100% závislý na importu energie zvenčí, a stojí nás to miliony. Chceme si energii produkovat lokálně a udržitelně. Investice pocházejí zevnitř komunity a v komunitě také zůstávají," říká Agamemnon Otero. Vede organizaci Repowering London, která pomáhá různým společenstvím spouštět vlastní projekty obnovitelných zdrojů energie.

V Hackney, jedné z nejzoufalejších čtvrtí Londýna, dokončila organizace Repowering London už čtvrtý komunitní energetický projekt. S pomocí místních obyvatel instalovali solární panely na střechy všech budov komplexu Bannister House. V nájmu tu bydlí lidé, kteří si nemohou dovolit koupit vlastní byt. Agamemnon nám ukazuje, jak to na místě vypadá.

Jít na první stránku
0:00
/
0:00
Podívejte se

Jít na první stránku

Repowering London svůj první projekt dokončila v roce 2012 v Londýnské čtvrti Brixton. Stačil rok a dva měsíce, během kterých se skupinka průkopníků scházela v místních hospodách, a vznikl projekt Brixton Solar One (Brixtonská první solární).

Agamemnon vysvětluje: "Začalo to v malém a pomalu. Ale v Hackney už jsme dokončili čtvrtý projekt a pomáháme realizovat dvacet dalších, které se tady v Londýně průběžně instalují. Dokázali jsme, že to funguje, a mezi lidmi je veliká chuť pouštět se do takovýchto projektů."

Klíčovou podmínkou pro jejich úspěch je zapojení místních lidí do každého malého kroku, říká Agamemnon: "Repowering není jenom firma, která provozuje solární elektrárnu na vaší střeše. Chceme dávat lidem do rukou zodpovědnost. Obyvatelé jsou vlastníky družstva. Zisky z energie plynou zpátky a jsou znovu investovány v rámci komunity. Když chcete, aby se lidé angažovali, tohle je jediný možný způsob."

Jít na první stránku

Ann Canaii a Aisha Fortunato bydlí obě v Bannister House.

Ann je jednou z vedoucích tohoto projektu, ale na komunitních akcích ve svém okolí se podílí už dlouhou dobu. Podle ní znamená projekt udržitelné energie pro Hackney mnohem víc, než jen elektřinu. "Mívali jsme tu hodně problémů s mladistvou kriminalitou a násilím, dokonce i vraždy," připomíná. "Hackney Energy nám pomáhá věci měnit a díky projektu se mladí lidé zapojují do věcí, ze kterých mají sami prospěch. Můžeme pak být zase znova hrdí na svoji komunitu."

Aisha se podílela na školeních o obnovitelných zdrojích energie a pomáhala propagovat projekt mezi sousedy. Přímo jí to změnilo život. "Díky tomu školení jsem později získala práci. A taky si mnohem lépe uvědomuju, jak používáme elektřinu. Dohromady se solárními panely nám to pomohlo snížit účty za energie."

Jít na první stránku
0:00
/
0:00
Podívejte se

Jít na první stránku

Jedním z velkých přínosů komunitních energetických projektů, které startují ve znevýhodněných oblastech je, že účinně pomáhají chránit lidi před takzvanou "energetickou chudobou", jak říká Ruth London, která se stará o kampaně iniciativy Fuel Poverty Action (akce proti energetické chudobě).

Energetická bezpečnost a nutnost "mít všude rozsvíceno" jsou dosud nejdůležitějšími argumenty pro růst importu fosilních paliv. Tato politika ale selhává a dnes na každých deset tisíc domácností v Evropě a Británii připadá jedna, která žije v takové chudobě, že si nezvládá platit složenky za energie – a vůbec nesejde na tom, kolik paliv importujeme.

Ruth London k tomu říká: "Nepotřebujeme více energie, potřebujeme více dostupné energie, která není ovládána velkými společnostmi, které nastavují ceny a mají z ní ohromné zisky. Pro boj s energetickou chudobou je potřeba mnoha různých opatření a větší podpora komunitních energetických projektů by mohla být jedním z nich. Je to rozhodně efektivnější než výstavba dalšího plynovodu."

Jít na první stránku

Eurokaspický megaplynovod je projektován jako klíčový prvek Evropské strategie pro energetickou bezpečnost. Spíše než o množství importovaných fosilních paliv tu jde o to, kdo si může dovolit tuto energii využívat. Eurokaspický megaplynovod jen velmi málo přispívá k diverzifikaci zdrojů energie. Pouze zvyšuje závislost Evropy na plynu ve chvíli, kdy reálná poptávka klesá.

Kvůli malému množství plynu (2.5% současné spotřeby EU), se Evropa svazuje s autoritativním Ázerbájdžánským režimem. Tyto dodatečné zdroje se nedostanou k lidem, kteří je potřebují, těm, kteří žijí v chudobě.

Za Eurokaspický megaplynovod zaplatíme velikou cenu. Zaplatí ji Ázerbájdžánci, kteří bojují za transparentnost, demokracii a lidská práva, za hodnoty, které by právě Evropa měla prosazovat. Zaplatí ji také lidé, kteří žijí podél trasy plynovodu, kterým hrozí, že přijdou o půdu a živobytí. A zaplatí ji i Evropané, kteří jsou tlačeni k využívání špinavého energetického systému, který mají v rukou velké energetické společnosti.

Hlavní prioritou jakékoli energetické strategie by mělo být vyřešení evropské závislosti na fosilních palivech, nikoli budování dalších plynovodů. Politické i ekonomické rozhodování by mělo být zaměřeno na proveditelné alternativy, které diverzifikují vlastnictví, zvyšují podíl obnovitelných zdrojů na celkovém objemu a dovolují produkci vlastní energie na lokální bázi, spíše než by byla importována přes hranice evropského území.

V současnosti nás evropští lídři vědomě vedou opačným směrem. Stále ale není pozdě zvolit si jinou energetickou budoucnost: takovou, ve které máme k dispozici čisté a dostupné zdroje energie, které mají v rukou sami lidé.

Eurokaspický megaplynovod do takové budoucnosti nepatří.

Jít na první stránku

Jít na první stránku
Pokračujte dolů
Pokračujte tahem prstu